. VII . 29 září 2019
Našla jsem klid a vše zlé je najednou tak vzdálené, jako by to vše prožil někdo jiný. Jako bych ten děj sledovala ze sedadla biografu života. Miluji nástup podzimu, kdy barevné listy před vašimi kroky tvoří dlouhý a nekonečně barevný koberec. Všude dominuje zvláštní vůně očekávání. Dny jsou kratší, ale v tomto období mi přijde vše takové opravdovější i smířlivější. I lidé jsou vyrovnanější a ten čas, kdy babí léto zahalí lehký mlhavý opar, pod který se to zlo světa schová. Jakoby to byl úplně jiný svět, kde je všechno jinak. Kde se věci dějí tím správným způsobem. Matky milují své děti, bezmezně a přirozeně. Otcové se starají o chod rodiny, milují své ženy a své dcery. Muži se k ženám chovají s úctou a tak jak si zaslouží. I tak se to někdy děje, ale asi jen v dokonalém světě. Já to štěstí nikdy neměla. Už je mi však dobře!
Vožila jsem desku do gramofonu a pustila tak, aby hudba která zní se lehce odrážela od stěn tmavého pokoje. Je to Nick Cave a jeho album Murder Ballads, které je příhodné pro tuto chvíli. Otevřela jsem malou oranžovou krabičku a vyspala její už rozdrcený obsah do ze čtvrtiny upité láhve finské vodky. Utáhla jsem na pevno víčko a otočila láhev vzhůru nohama, aby bílý obsah nezůstal na dně. Protřepat a zamíchat! Taková obrácená asociace z filmu s Jamesem Bondem, mě přinutila se pousmát. U třetí skladby Henry Lee, začala tekutina z láhve mizet v mých útrobách, než byla úplně prázdná. Rozlévalo se ve mně příjemné teplo a zvuk z gramofonu byl čím dál vzdálenější, jako by zněl z jiného domu, z jiné ulice, až nakonec utichnul úplně.
Miluju nástup podzimu a mám pocit že bych v tomto barevném období mohla splynout s přírodou. Jmenuji se Nora Winterová a zemřela jsem v noci 22 září 2019.
