Dokumentem Štěpána Vodrážky se scénářem Petra Cífky, PSH Nekonečný příběh, vzniklo něco, co zde chybělo. Je mnoho dokumentů o rapu, jako nedávno vznikllý doku seriál RapStory, pro Českou televizi, nebo také letos vydána kniha Český Rap, kterou má na svědomí Ladislav Poeta Zeman. Dokument mapující zrod Penerů Strýčka Homeboye, je především o rodině, kamarádství až za hrob a soudržnosti. Hodně nadneseně bych to připodobnil ke kamarádství party Rychlich šípů, ale v kontextu s PSH, je to až troufale nadnesené. Skvěle sebrané staré záběry a materiály, prolínající se těmi současnými, budí dojem opravdu příjemné nostalgie. Vtipné scény, které střídají dojemné a zároveň u některých i velmi zamrazí. Přiznám se předem, že jsem zaujatý, protože PSH sleduji v podstatě od jejich vzniku a cítím k nim osobní vztah. Jak z důvodu toho, že jsme s Vladimírem stejný silný ročník 78, ale i jeho pohledem na svět, život a podstatu života jako takového. Pro mě osobně to byl velmi silný a motivační zážitek. I přesto, že Vladimír nemá rád nekritické vyzdvihování kapely, nebo jeho osoby jako kultu, tak pro mě to byl jeden z nejpravdivějších a nejotevřenějších výpovědí fenoménu zvaného PSH. Po konci filmu vyčkejte i do titulků, protože scéna v autě, kdy se kluci vrací z jednoho zvláštního koncertu, je fakt povedená.
V dokumentu jsem našel záběr, z loňského koncertu v klubu 007, kde jsme tehdy také byli a já tam u pódia zahlédl i svou milou a to tento zážitek ještě posouvá.
