Včerejší Palác Akropolis se proměnil v jedno velké Zoo. Není to však tím, že by se tam lidé chovali jako zvěř, nebo proto, že by tam byla výstava fauny. Svoji derniéru tam uskutečnilo mimořádně těleso a to Zvíře jménem Podzim. Toto uskupení doposavad ožívalo na podzim a žilo i občas během zimních měsíců. Následně však pravidelně usínalo na půlku sezóny zimním spánkem. Včera v odpoledních a následně večerních hodinách, tento mnohočlený element usnul a to minimálně na delší dobu, než jednu sezónu. Tuto několikahlavou, ale přesto něžnou saň, dal dohromady v roce 2017 Jakub König. Od té doby, až do svého konce měla na kontě pouze dvě alba a to Zvíře jménem Podzim a Září. Díky své osobité auře plné přátelství, kompatibility a chemie, se od prvního koncertu v Paláci Akropolis, stali součástí pražské alternativní scény a přesto tou součástí nikdy nebylo. Byl to především útvar postavený na důvěře, kamarádství a nebál bych se použít ani termínu, absolutního splynutí duší.
Každý jeden člen byl jiný a každý z nich má své hudební projekty, ale to co se podařilo dát dohromady charismatickému Jakubovi Königovi, to na české hudební scéně snad v posledních letech nebylo. Tolik úžasných a talentovaných lidí pohromadě, se v českých klubech a sálech dlouho neobjevilo. Počínaje violončelistkou a zpěvačkou Terezou Kovalovou, Marií Kieslowski, houslistkou a zpěvačkou Veronikou Linhartovou. Zpívajícím a tanečním moravským elementem skupiny, je také dáma s překrásným hlasem Marie Puttnerová a dalším prvkem je elektronický a kytarový mág Dj Aid Kid. Nemohu také zapomenout na výjimečné vokalisty a zbylé členy, bez kterých by toto vše prostě nefungovalo.
Tuto velkou rodinu drží pevnou, ale láskyplnou rukou jejich opatrovník a tím je Blanka Mikulová. Při prvním koncertě byly mé emoce tak nějak pod kontrolou, ale včera i s vědomím toho, že tohle vše krásné končí, tak ve mně Zvíře probouralo hráz slz a zdi emocí. Asi nebudu jediný, kdo nechce, aby Zvíře úplně a nadobro zahynulo a ve svém srdci si budu přát, aby jednoho dne vstalo z mrtvých a opět nás všechny melancholicky pohladilo po duši.
Já totiž nechci být sám!
