DÍKY TATI 2
Minule jsem psal o svém otci a rád bych mu věnoval více prostoru, protože si ho určitě zaslouží. Můj táta byl i přes všechny jeho chyby velmi čestný, rovný a před nikým si nikdy nesedl na zadek. Paradoxně to za něj udělala jeho vážná nemoc, ale to už tak někdy bývá, že osud umí být krutě ironický.
Táta mi často vyprávěl příběhy z mládí, kdy si vybavuji že se často rval a bránil slabší. To byl celý on! Nenáviděl malost, neférovost, povyšování se nad slabšími a hrubé chování k ženám, což nenávidím do dnes také a vždy budu. Táta měl přes dva metry, takže si dokážete představit že budil respekt už tím že byl.
Co si pamatuji, tak se vždy choval čestně a neměl rád slabost. Lidé ho měli rádi a díky němu jsme poznali mnoho skvělých a chytrých lidi. On sám se považoval za intelektuála a mohlo by se zdát že to nekoresponduje s tím faktem, že se s věcmi a lidmi občas nesral. Opak je pravdou a dnes mi to do sebe zapadá, v jaké kompatibilitě tyto dvě polohy jsou.
Také si nepamatuji za celých šestnáct let kdy jsem ho měl po svém boku, že by se někdy hádal s mámou. Občas spolu nesouhlasili a naoko se škorpili, ale nikdy jsem nezaznamenal, že by mámě řekl křivého slova a že by se k ní nechoval jako gentleman.
Vím že ji občas častoval přezdívkami, jako Eulálie Čubíková ze Zvonokos, nebo podobnými jmény ze svých oblíbených románů. Mě také málokdy oslovil mým vlastním jménem. Takže vím že jsem byl někdy Božetěch a jindy Emil nebo už nevím kdo všechno. Občas s tátou byla sranda, to se musí nechat. Nevybavuji si, že bych někdy poznal člověka jako byl on a jsem za to dodnes vděčný.
Takže přes oslí můstek ohledně našich přezdívek které nám táta dával, bych se rád dostal k tomu podstatnému o čem jsem chtěl původně psát. Můj otec miloval literaturu, muziku a všeobecně umění. Díky němu mě v jedenácti nezajímal Michal David, ale Beatles, nebo The Rolling Stones. Ano, s mým metalovým a punk hardcorovým přerodem se nesmiřoval zrovna lehce, ale nakonec si zvykl, protože jsem měl stále rád muziku se kterou jsem byl v dětství konfrontován.
Také láska k literatuře a psaní poezie byla jednou z věcí, kterou jsem po něm zdědil. Četl jsem i dětské knížky, Jaroslava Foglara a komiksy jako správný kluk, ale také jsem díky otci poznal ve třinácti jiný literární svět. Seiferta, Šrámka, Zolu, Remarqua, Steinbecka a mého do dnes milovaného Hemingwaye.
Takže i přes fakt že jsme nebyli extra movití, tak jsem dostal to největší dědictví jaké bylo možné dostat. Byl to jeden velký balík všeho, co by měl muž mít. Čestnost, chlapství, a celkový přehled o mnoha věcech, ze kterých čerpám dodnes. V životě se snažím chovat rovně a čestně, ale pravděpodobně jsem se několikrát nechoval podle toho, jak by asi chtěl. Jsem a navždy budu otci vděčný, že do mě vtisknul ty správné principy, jak by se měl člověk asi chovat.
Díky tati za vše! Za vášeň pro umění jako takové a za všechny ty důležité věci, které jsou pro život zásadní. Díky za to barevné vidění světa, které je rozhodně krásnější než to černobílé. Díky za to že jsi mi ukázal jak se má člověk chovat k ženám. Tobě a mámě vděčím za to kým jsem a toho si budu vážit do konce života.
Díky tati!
