PÁLIVÉ DNY, KAVÁRENSKÉHO POVALEČE
Přibližně před půlrokem, jsem vyhrál výzvu do Youtube podcastu, Mr. Kubelík show. Pro ty kteří nevědí, tak jde o pokořování stupňů pálivosti, kdy během tohoto ohnivého maratonu pokládá moderátor sofistikované i méně sofistikované otázky.
Pálivá jídla mi nevadí, ale extrémy o 1000 000 SHU opravdu nevyhledávám. Nicméně jsem se připravil v tom, že jsem do Žebírkova vyrazil vyzbrojen třemi Espumisany v prášku a jedlou sodou rozpuštěnou v láhvy Toma natura. Žebírkov se nachází ve Strašnicích a já tam jel tramvají přímo a bez přestupu. Nicméně to bylo kus cesty a během té jsem si říkal, že přímá cesta zpět nebude úplně od věci.
Když jsem dorazil na danou zastávku, tak jsem restauraci chvilku hledal, ale netrvalo ani deset minut a stál jsem v průjezdu před Žebírkovem. Hlavní host už přešlapoval v průjezdu, tak jsme se seznámili a řekli si, že Kubelíka prozvonime. Když jsme vešli, tak proběhlo celkem vřelé uvítání. Atmosféra byla velmi uvolněná a bylo vidět, že už mejdan začal daleko dříve před naším příchodem.
Produkce Kubelík show natočila hlavní epizodu a já zatím popíjel s Mártym (tedy Řezníkem) a dalšími kumpány ze zmíněné produkce. Po hodině a půl na mě moderátor zavolal že jdeme na to! Já jsem vyndal svou pomocnou berličku v podobě rozpuštěné jedlé sody, kterou jsem postavil na stůl. Což se nelíbilo kameramance Zuzaně, která mi řekla, že stůl není vhodné místo pro malou plastovou láhev Toma natura s bílým neidentifikovatelným obsahem.
Rozhovor a aplikace lyofilizované malé oranžové vražedkyně proběhla celkem uspokojivě. Je pravda, že místy se mi špatně odpovídalo a čím více to pálilo, tím více Petr pokládal podivnější dotazy, ale konec dobrý, všechno dobré. Díky tomu, že jsme se tam pak všichni trochu více rozjeli, tak ještě před natáčením jsem něco málo popil a také jsem to zazdil ani už nevím čím. Možná právě díky tomu, ten průběh nebyl tak šílený.
Jedlá soda a pár panáků splnily svůj účel. Nicméně, když jsem mluvil o tom že konec dobrý, všechno dobré, tak to tak úplně nebylo. Nakonec jsem vypil ještě nějakou speciální vodku ani nevím s kolika SHU, která nebyla rozhodně žádná Výčepní lihovina a to vše ve spojení s papričkou, rozjelo celkem nezastavitelný proces. Něco mezi operací střev a koncertem industriální kapely ve fabrice na lití olova.
Takže to vše mě samozřejmě doma dohnalo. Nějaké křeče a výkřiky do tmy, byl jen začátek a k ránu jsem se začal obávat, abych si při nočním močení nezapálil garsonku. Ve výsledku to byla dobrá párty na kterou jen tak nezapomenu, ale jak jsem slíbil odplata přijde a to na jiném místě a v jiném čase.
Těš se Petře!
