RUTINA ANEB VĚCI NEZBYTNÉ
Život je plný malých či větších rituálů. Den za dnem přichází rutina za rutinou. První co udělám když se vzbudím, tak zprovozním mobil a podívám se na nové zprávy. Co se asi zase stalo ve světě, nebo jakou ostudu napáchala naše vepřová hlava státu?
Nic jsem nenašel, tak v klidu nazouvám pantofle a jdu na záchod. Poté přijde čištění zubů, další z mnoha věcí této každodenní činnosti. Opakující se krouživé pohyby při čištění zubů a ty malé štětiny co se byly schopné probojovat všemi záhyby vašich úst.
K snídani si nasypu lupínky a nejlépe grahamové, pokud není jiná možnost tak mohou být i kukuřičné. K tomu samozřejmě jogurt a myslím že jsem asi jediný na světě, který tyto dvě položky nemíchá dohromady.
Dalším krokem je káva a malá kapsle Tchibo už letí do malé škvírky, kde neznámá síla propíchne hliníkovou kapsly a za pomocí horké vody mi vytvoří můj oblíbený nápoj.
K snídani si obvykle pouštím nějaký ten kratší seriál, nebo podcast. Produkce by měla být časově synchronní se snídaní. Pokud se protáhne snídaňové menu, tak žádný problém, protože v tom případě je vždy po ruce Červený Trpaslík. Pro ty co jsou neznalí, tak je to sci-fi taškařice z britských ostrovů.
Poté přichází každodenní dávka a aplikování vitamínů. Magnesium B6, omega 3, což je snesitelný upgrade rybího tuku. To vše zapiji rozpustnou tabletou ve vodě, která obsahuje další Magnesium a doposud chybějící vitamín C.
Po dvou hodinách přidám doplňky stravy Tibetské přírodní medicíny, kde pravidelný přísun má na svědomí moje matka. Za dalších třicet minut tuto vitamínovou párty završím rudým hřebem rána a to rozmixovanou červenou řepou.
Pak následuje volná zábava, která v mém léčebném procesu znamená občasnou procházku, čtení knih, sledování všech seriálu a filmů, kterým dlužím zhlédnutí. Samozřejmě mým největším koněm ve stáji je mé psaní a také občasné zdokumentování podobných zážitků, které zapisuji do svého blogu.
Jsem i celkem produktivní ohledně mé chystané básnické sbírky, ale jelikož jsou mé zážitky v současnosti omezené, tak mi mé myšlenky paradoxně celkem dobře létají mezi prsty, které je přenáší na klávesnicí a ta do pc.
Takže v podstatě má onkologická odyssea má i své světlé stránky a já si v podstatě nestěžuji. K mé pohodové cestě za lepšími zítřky přispívá má zlatá a také diamantovoplatinová partnerka Markétka. Touto cestou bych rád poděkoval především jí, protože bez ní by nic z toho nebylo.
