MEZI DEŠTĚM A NINE INCH NAILS.
Kdysi a teď čím dál častěji se rád oddávám meditacím a pronikám do svého niterného já. Díky mému onkologickému problému jsem se do světa Zenu začal ponořovat více a více. Za prvé je to blahodárné pro stabilitu duše a mysli a za druhé mi to dělá dobře.
U mě tyto seance vždy probíhaly tak, že si zatemním vše co jde a pro jistotu si nasadím škrabošku na oči, kterou jsem používal vždy po noční, abych mě nebudilo denní světlo. Nasadil jsem si sluchátka a pouštěl jsem do nich ambientní nebo chillout hudbu. Poté jsem na patnáct minut unikl buď do lesa, k potoku či na pláž.
V poslední době jsem zjistil, že mi dělájí dobře opravdu jen minimalistické zvuky a to například zvuky deště či šumění oceánu. Jiná produkce už pro mě většinou bývá dost rušivým elementem a zabraňuje mi ponořit se hlouběji do svého nitra.
Každému vyhovují určitě rozlišné způsoby meditace. Někomu možná vyhovuje hudba Nine inch Nails, ale tam už je to asi opravdu velmi profesionální level. Já samozřejmě hudbu Trenta Reznora miluji, ale pouštět si ji k meditacím, tam jsem ještě nedospěl.
Jiný zase dává přednost absolutnímu tichu. Nicméně pro ty, kteří tápou ve výběru hudby k meditacím, zvuk deště je v domácím prostředí naprosto ideálním.
