Reklama
 
Blog | Zdenek Mikula

Život není mainstream

Každý máme svůj určený směr, ať v životě jako takovém, nebo i na poli umění, můžeme si zvolit různé cesty. Dva znesvářené směry mainstreamu a alternativy, to je věčné téma. Je přirozené, že spolu tyto dva tábory soupeří, nebo by vedle sebe měly fungovat v nějakém respektu a kompatibilitě? Mám pocit, že fungují obě roviny. Jsou tací, co se proti mainstreamu vymezují a jsou umělci, kterým jsou klidné vody mainstreamu úplně ukradené. Věřím, že to funguje na obě strany. Nevím a nemám odpověď na otázku, jak by to mělo fungovat. Můj názor je, že by to mělo být o svobodomyslnosti a respektu k druhým.

Jsem jeden z těch, který se přiklání k tomu nemainstreamovému smýšlení, a to ve všech směrech. Je to za prvé dané tím, v čem jsem vyrůstal a jak moc jsem byl ovlivněn. Když mi bylo dvanáct tak mi otec pouštěl desky, kterých měl opravdu nespočet. Seděli jsme spolu v obývacím pokoji a já hltal věci jako The Beatles, The Rolling Stones, také Duke Ellingtona nebo Louise Armstronga. Jistě, někdo by mohl namítat, že i přes tento vliv se moje cesta mohla ubírat světem pop music a toho většinového kulturního proudu. To by však po smrti otce nesměl tyto otěže převzít můj starší bratr, který mi určil jasný směr.

Pamatuji si, že první kazety, které mi přivezl obsahovaly na každé straně jedno album. Byl to Massive Attack a na druhé straně Portishead. Byl jsem jak v Jiříkově vidění, kdy se zároveň Jiřík ztratí v Alenčině zemi divů. Nic podobného jsem nikdy předtím neslyšel. Je pravda, že v době čtrnácti let, jsem už na vinylech smažil věci jako Napalm Death, Carcass nebo Dismember. Takže se dá říci, že našlápnuto jsem měl dobře. Ovšem to, s jakou hudbou mě seznámil bratr Marcel, to bylo něco z úplně jiného světa. Můj zájem o alternativní hudbu však přerušilo období mé punkové revolty a je vám asi jasné, že kapely jako HNF, Šanov nebo Sex Pistols, naprosto převálcovaly veškerou Bristolskou alternativní scénu. To vše pouze na čas, protože kolem dvaceti let, se všechny tyto kapely vrátily do mého playlistu života a řinuly se z mých reproduktorů ve velkém. Björk Guðmundsdóttir se stala mou královnou až do současnosti a veškerá hudba od punku, trip hopu, hardcoru, crossoveru, industriálu až experimentální elektroniky, už provázela můj život až do dob současných. S tím souvisí i fakt, že knihy, filmy a výtvarné směry jely v podobném gardu. Jsem velmi vděčný svému otci i bratrovi, kteří mě tato zásadně ovlivnili, protože díky tomuto širokému spektru zájmů a koníčků, také vlastně vytvářely půdu pro mé postoje a jasné názory. Je neuvěřitelné, jak jde ruku v ruce to, co čtěte nebo posloucháte s tím, jak vnímáte svět a jak se stavíte ke společenskému a sociálnímu dění. Nebyl to samozřejmě pouze jejich vliv, ale v určitém věku jsem věděl naprosto přesně, jakou půjdu cestou. Také je to o tom, v jakém vyrůstáte a následně v jakém se pohybujete sociálním prostředí, protože to má na vaše životní formování také velký vliv.

Takže díky otče a bratře za to jaký jste mi ukázali směr, protože bez toho bych se možná nevydal tou pro mě správnou cestou, ale kdo ví…

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama