Reklama
 
Blog | Zdenek Mikula

(NE) ŠŤASTNÉ DNY KAVÁRENSKÉHO POVALEČE 39

PŘETŘENO NA ČERNOBÍLO

V poslední době se ve veřejném prostoru čím dál častěji skloňuje termín Tradiční rodina! Co to vlastně znamená? Je to tatínek, který chodí každý den do práce a maminka, co se stará o usoplená dítka. Nebo rodina, kde otec popijí Braník z plastu a nadává u televize, protože Baník porazil Spartu. Zatímco mu manželka maže chleba s paštikou, nebo vaří guláš s pěti.

Nedovolil bych si za žádných okolností někoho přesvědčovat, co má být ta správná tradiční rodina, protože co bylo z hlediska rodinných svazků tradiční před padesáti lety, už dávno nemusí platit. Ono už nemusí platit ani to, co bylo považováno za tradiční rodinu před dvaceti lety. Svět se mění a společnost v něm také, a to že to tak funguje je pravděpodobně přirozené. Svět nebo Bůh neurčoval nikdy pravidla, ale většinou to byli lidé. Svět má své zákonitostí, ale co do společenských pravidel, to vše nastavil člověk.

Já jsem opatrný na podobné soudy, ohledně tohoto tématu. Lidé a zastánci těchto tzv. křesťanských hodnot, se zde ohání stále stejnou mantrou, která už je dávno pasé. Svět se vždy vyvíjel a vždy také existovali lidé, kteří se tento vývoj snažili narušit. Nejde pouze o toto téma, ale jde z globálního hlediska o vývoj jako takový. Pokud by svět měl fungovat podle toho, že rodina je pouze máma a táta, tak by to bylo velmi černobílé smutné místo. V tomto světě já bych rozhodně žít nechtěl!

Pokud by se svět nevyvíjel, tak by ženy do dnes neměly volební právo a jejich slovo by ve společnosti nemělo žádnou váhu. Samozřejmě i toto co zde zmiňuji neplatí plošně, protože jsou mezi námi tací, kteří vnímají svět barevnou optikou. Tak je to se vším, protože kdo stojí na místě a zavírá oči nebo si zacpává uši, tak takový jedinec se nikdy nemůže posunout. Svět jede podle svého individuálního řádu a věci se vyvíjí bez ohledu na to, co si o něm lidé myslí, nebo co zapíšou do pravidel lidstva.

Proto bychom neměli nikomu upírat právo na cokoliv, co někoho druhého udělá šťastným. Pokud to není ovšem v rozporu s morálkou, potlačováním práva jednotlivce, nebo omezování svobody, a to v jakékoli podobě. Tady nastává právě ta podstata problému a to ta, že radikální zastánci tradičních hodnot, mají často klapky na očích a přes svou falešnou morálku by rádi nechali svět takovým jaký byl kdysi.

To není ale možné, protože pokud by to tak bylo, tak by zde stále hořely hranice, slabší jedinci by byli izolováni od společnosti, lidé tmavé barvy pleti, by měli zákaz studovat. Nebo jak jsem již zmínil na začátku, ženy by byly ve společnosti vnímány, jako reprezentativní doplněk může, bez vlastního názoru. Jsem rád, že žijí v barevném světě, a to i přesto, že se ho někteří snaží přetřít na černobílo.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama