Doba ticha, čas poklidu
ruce vložené do klína,
nic nenasvědčuje
všeobecnému neklidu.
Ulice prázdné, bez smíchu
jen šumění stromů a houkání
sirén v dáli. Snad se vše vrátí
do starých kolejí, aby se lidé
opět smáli.
Lidé mají červenou a
příroda má zelenou, třeba je
vše jak má být. Hlavně ať lidé
nezapomenou, na dobu ticha.
Zastavil se čas a s ním i svět
Vrátíme se zpět, ale život se
nezastavil. Brány jsou uzavřeny,
nelze je prolomit, tak nechme ať
sami se dokořán otevřou.
Doba ticha, čas poklidu a
sociální katatonie se mění,
v probuzení k životu.